Stavitelé nových hudebních forem

Pokud se nemýlím, tvé skladby prozatím vyšly pod označením Silicom a AOKI Takamasa - mohl bys nám nejprve stručně nastínit svůj dosavadní hudební životopis?

Ve skutečnosti vydávám stále pod jménem AOKI takamasa. SILICOM a SILICOM two jsou názvy mé první a druhé desky, ale lidé mi někdy přezdívají SILICOM a mě to nijak zvlášť nevadí. Debut SILICOM byl jakýmsi výsledkem sžívání se softwarem a hardwarem. Jen jsem si zkoušel, jaké možnosti skýtají, ale lidé z PROGRESSIVE FOrM chtěli, abych ty skladby vydal a já nakonec souhlasil. SILICOM two bylo sestaveno kompletně z materiálu mých živých vystoupení (v roce 2001 jsem odehrál více než 40 koncertů), který jsem pořizoval v reálném čase s pomocí svého laptopu a posléze upravoval jen nepatrně. Třetí album Indigo Rose vzešlo z načerpaných zkušeností a osvojených technik. Myslím, že je na mých deskách dost patrný vývojový posun od jedné k té další.

Zejména tvé rané práce se zdají být dosti ovlivněné Autechre a dalšími umělci z kolonky IDM ( Intelligent Dance Music), mohl bys jmenovat další projekty, jež tě nejvíce ovlivnily?

Abych řekl pravdu, do roku 2001 jsem znal od Autechre jen několik tracků. Jejich tvorba mi v mnoha ohledech připadá velmi kvalitní, jsou prostě skvělí. A hudbu zvanou IDM či electronica obvykle moc neposlouchám... Řekl bych, že mne ovlivnili např. Yoshihiro Hanno, Steve Reich, J. S. Bach, Taeji Sawai ( portable(k)ommunity, Oval a pak taky spousta funkových nahrávek.

Uvnitř skladeb na Indigo Rose se najdou stopy částečně skrytého emocionálního, kvazimelodického náboje, ale rovněž mnoho poruchových (glitch) a chybových zvuků a zatoulaných miničásteček, jež mohou netrénovaného posluchače tak trochu odrazovat. Proč jsi zvolil tak náročné struktury?

Protože jsem to tak jednoduše chtěl. Není mou snahou takovéto struktury cíleně budovat, pouze jsem se vždycky snažil stvořit něco křehkého, něco, co je krásné a zároveň velice jemně vyvážené.

Právě jsi dokončil nové album, které se bude podle tvých vlastních slov od Indigo Rose dosti lišit. V jakém smyslu?

Ano má nová deska vyjde brzy na labelu Cirque Yoshihira Hanna. Převážná část materiálu vznikla na podzim loňského roku, ale obsahuje i skladby, které jsem nashromáždil v období let 2000 až 2003. Většina jich postrádá jakýkoli náznak rytmu a jedná se proto takřka výhradně o ambientní nahrávku, což je oproti mé předchozí tvorbě poměrně velká změna

Na letošním festivalu Sónar sólově vystupovala Tujiko Noriko a ty jsi se k ní zhruba v polovině připojil a obohatil její show vlastním hudebním podkladem. Hostovala také na desce Indigo Rose. V jaké fázi je vaše spolupráce?

Loni v září jsme oba hráli ve Fondation Cartier v Paříži a ona se mne zeptala, jestli bychom nemohli spolupracovat. Mně se moc líbí její hlas i styl, jakým pracuje s audio soubory, a tuto nabídku jsem proto považoval za moc dobrý nápad. Pracujeme spolu dodnes a právě se snažíme dokončit společné album.

V poslední době jsme svědky vzrůstajícího podílu software na komponování hudby. Jakou roli hraje v tvé sólové tvorbě?

Velmi důležitou, ale software – pracuji hlavně s programy MAX/msp, SuperCollider a Logic Audio – je pouze jedním z nástrojů. Hodně používám hardware a také spoustu nehudebního soft- i hardware. Nejdůležitějším faktorem ale zůstávají myšlenky a vášeň!

Tzv. Laptopová scéna je tu již několik let a stala se z ní dosti masívní záležitost. V jakém stavu se podle tvého názoru momentálně nachází? Dějí se v jejím rámci stále zajímavé věci?

Jelikož dnes díky jednoduchému software může dělat elektronickou hudbu kdokoli, kvalita laptopové scény klesá. Myslím že současná situace není růžová. Ale určitě se najdou i zajímaví tvůrci, například u nás v Japonsku – třeba Nao Tokui, který si naprogramoval vlastní software Sonasphere - bohužel však moc neumí anglicky a nemohou se proto odtud dostat do světa. Ani doma to pro nás momentálně není vůbec snadné. Jako asi všude jinde, i tady je být skladatelem experimentální elektronické hudby velice těžké. Znám to na vlastní kůži. Stále hledáme možnosti, jak dostat naši hudbu k lidem, v Japonsku i dalších zemích.

S boomem vypalovaček, mp3 a vyměňování hudebních souborů na internetu se mluví o vážné krizi hudebního průmyslu. Co si o těchto fenoménech – jakožto umělec a zároveň majitel malého labelu – myslíš ty?

Jsem šťastný, když se má hudba dostane k posluchačům ( stahováním, kopírováním, jakkoli) a když jim dělá radost, nicméně také si myslím, že je třeba mít k nahrávkám a umělcům trochu úcty a uvědomit si, kolik času a píle si ty skladby vyžádali. Pokud budou lidé donekonečna práce jejích oblíbeného umělce jen kopírovat, ten dotyčný v určitý okamžik přestane být schopen dál tvořit. Potřebujeme jediné – trochu morálky

Vidíš nějakou paralelu mezi svými pracemi a nahrávkami kanadského umělce jménem Mitchell Akiyama.

Je to můj přítel a já si opravdu cením jeho tvorby i živých vystoupení. Myslím, že se během nich sbaží o vyjádření něčeho opravdu jedinečného, a o totéž neustále usiluji i já.