recenze: (Spiderbytes)

recenze: (Recycleyourears)

Kouzelná naivita pramenící z vrtošivého odmítání konce dětství, nevinná něha citem prodchnutých písní, vrcholně bizarní zvuková míchanice… nenápadná japonská samorostlá dívenka Tujiko Noriko slepuje tak svérázným způsobem, že se postupně nevědomky tlačí na boky Kate Bush či Björk. I Make Me Hard navzdory zřetelné nebojácnosti autorky notně vybočuje z obvyklých do šediva zbarvených přenáročných extrémních výletů labelu Mego, poněvadž Tujiko v podstatě skládá velice milé popsongy. Z její tvorby na rozdíl od desek nájemných zpěvaček vyzařuje jednotný specifický tvůrčí duch (vystačí si úplně sama), jenž takřka neustále hýčká kontrast dvou hlavních složek. Na jedné – především té podkladové – straně vězí nekompromisní ruchy, smyčkované, industriálem zavánějící úryvky a výrazné, mnohdy chaoticky uspořádané zbloudilé glitch momenty (= vazba na Mego), na druhé pak často zastřené a jednoduchostí vábící převážně klávesové melodie podpírající skladatelčin jemný hlásek. Výsledek tedy spočívá v setkání dvou různých forem: odvážného experimentování s budováním netradičně strukturovaných tracků z ‚nehudebních‘ zvuků a klasického “vymyslím si melodii” písničkaření, přičemž první dodává bizarní pestrost a ‚šmrnc‘ a druhá osobní emocionální náboj. Tujiko se díky správnému dávkování daří nesourodé kombinovat bez rizika střetů a s Make Me Hard předkládá devět relativně kompaktních kusů, které ve srovnání s předchozím albem Shojo Toshi nepřekvapuje posunem do jiného koridoru (Noriko svou přirozenost už našla před lety… pokud ji tedy vůbec musela hledat), ale spíše širším záběrem do stran. Skladby jsou delší a složitěji stavěné, v 6. a 9. (japonská klávesnice není nainstalována) se objevují živá bicí a kytara, zaujme i duet s Yoshihito Tsujimurou (4) a kvákavé komentování hostujícího rappera Moyunijuma v repetitivní 2. Avšak obrátíme-li list s hlubinnou teorií a popisným pitváním, nadýchneme se svěží obecnosti – Tujiko Noriko ztělesňuje hravost a i přes melancholicky zabarvené písně dokáže pomocí zvuků rozdávat dětinsky prostou radost, stejně rozmilou a univerzálně srozumitelnou jako její legrační koláže v bookletu. (HIS Voice č. 6, 2002)

recenze2: (Pitchforkmedia)