NORIKO TUJIKO INTERVIEW

Když jsem tě porvé viděl v Tokiu, zapůsobila na mě tvá silná osobnost, která určitě zasahuje dál než pouze k hudbě. Jak vlastně vidíš sama sebe ? Jako skladatelku, zpěvačku, multimediální umělkyni?

Neřekla bych, že jsem skladatelka nebo multimediální umělkyně. Pro mě je vytváření hudby stále ještě nová záležitost, a pořád se na ni nemůžu dívat s odstupem. Stát se popovou zpěvačkou by pro mě bylo jistě lákavé a zábavné, ale to co bych chtěla dělat právě teď je film. Chtěla bych hrát v nějakém filmu.

Film Tě zajímá víc než hudba?

Možná se mýlím, ale hraní ve filmu mi připadá trochu jako zpívání. Stáváš se výrazem, loutkou, prostitutkou... tyto role mě velice přitahují. Mám dělání hudby velice ráda, ale myslím si, že hraní ve filmu mi sedí víc. Je to jenom pocit, ale ráda bych to vyzkoušela ačkoli i hudba mi dokáže dát hodně věcí.

V Evropě jsi se prosadila díky svému prvnímu albu vydaném na rakouském labelu Mego. Co jsi vlastně dělala před tím ?

Studovala jsem a vůbec jsem se v té době nevěnovala hudbě. Pracovala jsem jako hosteska v různých barech v Tokiu.

A jak jsi tedy přišla k hudbě?

Můj bývalý přítel, se kterým jsem v té době bydlela, si koupil syntezátor a občas mi ho půjčil na hraní. Pamatuju se, že mě velice bavilo zpívat celé hodiny. Všechno vyplynulo velice jednoduše a přirozeně. Potom, ještě před vydáním mého prvního alba, jsem nazpívala několik tracků a poslala je velkým Japonským nahrávacím společnostem. Ale můj hlas ani skladby bohužel nikoho nezaujali. V té době mi s hudbou pomáhala můj dobrý kamarád Ataka Hideki, občas spolu ještě spolupracujeme.

Prvně jsem o tobě slyšel v souvislosti s Aki Ondou, když se proslýchalo, že bude produkovat tvé další album. Jaká s ním byla spolupráce a jak jste se vlastně potkali?

Dala jsem Akimu několik svých skladeb poté, co jsem si poslechla jeho druhé album, které mě velice zaujalo. Ze začátku, místo aby jsme dělali hudbu, mě pořád jenom fotil... Aki teď žije v USA, takže spolupráce s ním je v současnosti poněkud stížená. Potřebuju spoustu času a spoustu materiálu, ze kterého bych mohla vybírat a musím se taky naučit být pohotovější. Hideki Ataka i Aki mě velice ovlivnili a stali se jakýmisi mými ochránci-anděli ...nedokážu to asi dobře popsat ale stále mě jakýmsi způsobem vedou dál a myslím, že svoje anděly teď velice potřebuju....

Jakým způsobem používaš počítač a proč jsi si nakonec vybrala Mego raději než jiny label?

Myslím, že používám počítač postaru - pro nahrávání a editaci nástrojů a zvuků, nevytvářím své vlastní programy. Ale na druhé straně jsem součástí elektronické kultury a vlastně ani nevím jak dělat hudbu bez počítače. Zaujali mě někteří hudebníci vydávající na Mego a když jsem navštívila jejich koncert tady v Tokiu, prostě jsem dala jeden z mým demosnímků Pitovi. Vlastně jsem to samé udělala i s jinými Japonskými labely, ale nikdo nejevil zájem vydávat mou hudbu. Ani jsem se nepokoušela posílat svá dema do zahraničí nebo kamkoliv jinam. Na to jsem byla možná příliš líná...

Baví tě vystupovat live, být na pódiu ?

Abych pravdu řekla moc ne... Ale je to kvůli způsobu jakým to dělám, jenom sama s laptopem. Velice ráda bych zpívala a měla kolem sebe více lidí, více jako skutečnou kapelu..

Většina tvých písní je v japonštině, zkus popsat o čem jsou...

Většinou jde o smyšlené příběhy a pohádky. Nedávno jsem napsala jeden text, který se mi celkem líbí, ale ještě jsem pro něj nenašla tu správnou melodii. Jmenuje se “ Niagara Byouin” tedy Nemocnice u Niagáry. Je o dívce která leží v nemocničním pokoji a přemýšlí o tom, že večeře, kterou právě dojedla byla možná tou poslední. Skrze závěs proniká do pokoje záře zapadajícího slunce a ona vidí svého přítele, jak vbíhá do pokoje oděn do bílého pláště. Slyší klapání pantoflí přibíhající sestry, které zní jako kdyby stepovala, klap, klapy, klap.. I doktor začíná tančit do jejich rytmu a nakonec se k nim zdráhavě přidává i dívčin přítel. Dívka s nimi tančí ve svých myšlenkách a ví, že je to tanec na rozloučenou. Ten milosrdně veselý tanec, který vysouší slzy. Její vzpomínky, její slzy i ona sama se stává Niagárou...

Přemýšlela jsi někdy, že se z Japonska odstěhuješ ? Do Evropy, USA?

>Mé přijetí v Evropě bylo vřelejší a rychlejší než tady v Japonsku, ale momentálně žiju v Tokiu a mám to tady velice ráda. Ještě tento rok ale budu pobývat v Paříži, což bude určitě taky velice vzrušující.

Jak vidíš současnou japonskou scénu ? Jsou zde umělci, se kterými se cítíš spřízněna?

Těžká otázka... Nemám mnoho přátel mezi muzikanty a nevyznám se moc ve scénách tady v Japonsku, ani v té hudební. Ale mám pocit že nekomerční hudební scéna je zde na vzestupu, hlavně mezi mladými lidmi. Znám mnoho Japonců, kteří si stěžují na uzavřenost naší kultury, ale já si myslím, že nemají pravdu.

Moje první pocity z japonské společnosti byly, že ženy a muži jsou zde úplně oddělení, jako dva odlišné světy na jednom místě...

Jsem si jistá, že situace se mění. Ale musím říct, že rozdělený svět se mi velmi líbí. Feministky mě za to určitě budou nenávidět, ale musím říct, že všechno co je stejné nebo si rovné je pro mě nudné. Na druhou stranu ale cítím, že jakási změna je nevyhnutelná. Vím, že se to nedá srovnávat, ale dokonce i v Tokijském moři je spoustu oboupohlavních ryb...

Následkem tohoto stavu je možná i jakási feminizace mužů a maskulinizace žen. Co si o tom myslíš?

Neznám tady žádné zženštilé chlapy, ale možná je to tím, že jsem velice ženská a nedokážu to vypozorovat.

Považují Japonci sami sebe za součást Asie?

>Žiju tady velmi dlouho na to, abych mohla mít odstup a zkoušela přemýšlet o takových věcech jako kdo jsem a odkud přicházím, ale myslím, že určitý vliv má to, že Japonsko je ostrovní země. Hlavně si to uvědomuju, když se dostanu do ciziny a vidím ty stejné rysy obličejů a barvu kůže. Například když jsem byla naposledy v New Yorku, seděli jsme v dobré asijské restauraci a najednou jsem si uvědomila, že jsme všichni Asiaté. Na druhé straně ale necítím nějaké silné pouto jako “ Jsem Japonka, jsem Asiatka”. Nevím jak ostatní lidi, ale tady o takových věcech moc nepřemýšlíme...

Už jsme se zmiňovali o Nobuyoshi Araki. Jak se ti líbí jeho práce?

Obdivuji jeho práci z velmi jednoduchých důvodů, jako vždy : Je to zábava a přináší mi to nové a vzrušující pocity. Velice ráda bych s ním sploupracovala, kdyby mě oslovil.

Co vlastně teď plánuješ? Říkala jsi, že ti brzo vyjdou nějaké nové desky...

Ano, měli by mi vyjít dvě nové desky snad ještě do konce roku. Jedna u labelu Mego a druhá jen pro Japonsko u Tomlab ( bude na ní i track, který jsme zde nahráli s Akim ). Mám v plánu ješte jedno LP u Mego a taky DVD, ale ještě nevím kdo by ho financoval a u koho by vyšlo.

Plánuješ nějakou změnu stylu?

No.. jedno z alb by mělo být méně písničkové, ale trochu do popu a druhé zase s více písničkami, ale spíše alternativní... Ale právě teď bych chtěla dělat čistý pop.

S kým by jsi chtěla spolupracovat v budoucnu?

S mou mámou, Etiennem Bideaou-Rayem a s Okubayshi Youshiharou.