Tvorba Japonky Tujiko Noriko jedinečným způsobem smazává hranici mezi popem a experimentální hudbou, díky čemuž si v západním tisku vysloužila přídomek ‚japonská Björk‘. Její kombinace výrazného a velice jemného hlasu, zpěvu v japonštině, podmanivých a emocemi nabitých melodií a zvukově odvážné elektronické hudby si dokázala naklonit srdce posluchačů i kritiků na celém světě a její nahrávky i živá vystoupení obvykle sklízí nadšené reakce. Tato rodačka z Ósaky svou od dětství pěstovanou zálibu ve zpěvu uplatnila až na sklonku 90. let, kdy si začala pohrávat se syntezátorem svého tehdejšího přítele. Pracovala tehdy v jednom z tokijských barů, avšak zpěv a komponování skladeb se stalo záhy její hlavní vášní. V roce 1999 si pořídila vlastní syntezátor a sampler a o rok později debutovala dnes již prakticky nesehnatelným albem Keshou To Heitai. Zásadní okamžik pak nastal v prosinci 2000, kdy se v Tokiu setkala s Peterem Rehbergem (= Pita), hlavou proslulého rakouského experimentálního labelu Mego. Dala mu tehdy svou nahrávku a jemu se tak zalíbila, že Noriko nabídl vydání její další desky. Zanedlouho objevivší se album Shojo Toshi (2001) způsobilo nemalý rozruch a Tujiko Noriko se rázem proměnila v uznávanou originální ‚písničkářku‘ nové generace kloubící nejmodernější digitální technologie s křehkostí a citem prostoupenou formou klasického popsongu. Na jaře roku 2002 vychází minialbum I Forgot The Title, které obsahuje čtyři skladby z autorčina debutu plus jednu dosud nevydanou nahranou živě ve vídeňském klubu Rhiz, a na podzim pak zbrusu nová deska Hard Ni Sasete (Make Me Hard). Ta představuje ještě složitěji strukturovanou melancholickou směsici podivné počítačové zvukomalby, hravosti a melodické vynalézavosti a autorku definitivně usazuje mezi nejvýznamnější tvůrce současného experimentálního elektronického popu. Koncem loňského roku Noriko přispěla svým hlasem do titulní skladby vynikající desky Indigo Rose japonského elektronika Aokiho Takamasy, přičemž jejich vzájemná spolupráce pokračuje dodnes a měla by brzy vyústit ve společné album. Tujiko Noriko ovšem sklízí úspěchy i se svými živými vystoupeními a stává se ozdobou mnoha hudebních festivalů. Na nejvýznamnější světové přehlídce progresivní hudby - barcelonském festivalu Sónar - například letos v červnu kompletně zaplnila jí určený sál a za show, jejíž druhou polovinu odehrála právě za asistence Aokiho Takamasy, byla odměněna mohutným potleskem. Těsně před zmíněným festivalem jí vyšla dlouhohrající novinka From Tokyo To Naiagara (tentokrát u německého vydavatelství Tomlab), které pro změnu produkoval všestranný japonský hudebník Aki Onda. Tujiko Noriko momentálně žije v Paříži a vedle hudební tvorby vážně pomýšlí i na kariéru herečky.